Dějiny Sboru dobrovolných hasičů jsou úzce spjaty s dějinami českého hasičstva. První sbor vznikl na jihu naší země, v Táboře. V době, kdy Mladá Vožice vstupovala do hasičských řad, bylo již v Čechách těchto sborů asi 107. I když je to dosti vysoké číslo, přesto Vožice nepatřila mezi poslední obce, které měly svůj hasičský sbor.
Vznik hasičského sboru v Mladé Vožici „odstartovala“ živelná pohroma, která město zasáhla 3. července 1875, kdy rozvodněná říčka Blanice strhala hráze Obecního, později Žahourova a Podhradního rybníka a zničila tak Podhradní mlýn a šebířovský most. Tehdy se obchodník František Josef Zelenka a ředitel první vožické Záložny L. F. Matoušek, rozhodli založit místní hasičský sbor. To se stalo v říjnu 1875, kdy se sešla první valná hromada, na níž bylo zvoleno vedení sboru. Ředitelem se stal F. J. Zelenka, velitelem L. F. Matoušek, jednatelem F. Slunečko, pobočníkem F. Sýkora a pokladníkem V. Vlasák.
.
Hasičské cvičení v roce 1875
Již od začátku byl sbor velice slušně finančně podporován. Výzbroj byla pořízena z darů místních korporací a jednotlivců, první stříkačka byla darem od banky Slávie.
Hned od svého zrodu patřil vožicky sbor mezi přední sbory českého jihu. V roce 1887 se sbor, aby mohl být zastoupen v Zemské jednotě, přiřadil k župě táborské. Zúčastňoval se všech veřejných vystoupení, a to jak župních, tak i zemských. Např. 15. 8. 1891 bylo vožické hasičstvo na prvním sjezdu při Jubilejní výstavě v Praze, 13. 8. 1895 na druhém sjezdu u příležitosti Národní výstavy a konečně v roce 1923 na prvním sjezdu československého hasičstva v Praze.
Jak už to ve spolcích chodí, vždy se střídá doba vzestupu a úpadků. Nejinak tomu bylo i zde. První rozkol nastal v roce 1883, kdy úpadkem Záložny odešlo několik lidí, což mělo za následek to, že se sbor dokonce na několik dnů rozešel. Další pauza v práci sboru byla zaviněna 1. světovou válkou, protože hodně jeho členů muselo odejít bojovat.
.
Hasičské leziště (1892) stávalo na starém tržišti, kde dnes stojí požární zbrojnice
